Saskie Green

Jsem Havraspár!

Tak jako snad každý i já jsem blázen do Harryho Pottera a vyrůstala jsem s ním. Navíc jsem člověk, který často upřednostňuje představivost a fantazii před realitou, takže jsem v tom až po uši. Pořád doufám, že můj dopis z Bradavic jednou přijde. Filmy znám celé nazpaměť a knihy čtu pořád dokola. Ačkoliv jsem se snažila, aby mě to tolik nevtáhlo, musím uznat, že se to stejně stalo. Příběh mě absolutně pohltil a já začla snít o kouzenickém světě. Naštěstí nejsem jediná a díky vynalézavosti se můžu radovat. Na internetu je nespočet věcí s tématikou HP, které si můžete koupit, můžete navštívit v Londýně studio Warner Bross a prohlédnout si různá zákoutí z Harryho Pottera, číst různé fanfiction a doplňkové knížky k příběhu, je toho prostě spousta. Dlouho jsem se všemu stranila a kromě filmu a knih nic jiného neřešila. Ale vždy když jsem dočetla knihy, rozesmutnilo mě to, připadala jsem si opuštěná a najednou jako by se vytratilo štěstí (což se děje pokaždé, co dočtu skvělou knihu).



Být součástí příběhu ať už při čtení knihy nebou koukání na série filmů je pro mě jakožto snílka něco nepředstavitelného. Knihy mě často pobavily a protože jsou rozdílnější a obsáhlejší než filmy, čtu je moc ráda. Nedávno jsem je opět dočetla a zrovna začali dávat v televizi všechny díly, tak jsem začala koukat. Je to prostě srdcovka.

Nedávno jsem si na For Games pořídila funko pop figurku Harryho a chci sbírat i další! Nejen to, mám v plánu si pořídit i hůlky, tématická trička a další věci. Ano, jsem blázen.
No a taky jsem vždy přemýšlela, do jaké koleje by mě Moudrý klobouk zařadil. Vždycky jsem doufala, že by to byl Nebelvír. Až poslední dobou jsem se nad tím ale pořádně zamyslela a došlo mi, že nejsem moc statečná ani nemám jinou z těch vlastností co se přisuzuje Nebelvíru. Bylo jasné, že bych nešla do Zmijozelu, já a zlo nebo černá magie to nejde dohromady. Takže zbýval Mrzimor nebo Havraspár. Na internetu samozřejmě existuje spousta kvízů, které ale nejsou moc spolehlivé, proto když jsem narazila na stránku Pottermore, byla jsem nadšená. Založila jsem si profil a hned zjišťovala v testu, ve které koleji bych byla. Vyšel mi Havraspár a jsem ráda, protože to na mě nakonec opravdu nejvíc sedí. Na stránce také můžete zjistit svého patrona (můj je norek!) a hůlku - já mám cypřišové dřevo, deset palců a žíně z jednorožce. Na stránce najdete mnohem víc a pokud jste velcí fanoušci jako já, stránku doporučuji.



Do jaké koleje patříte vy? Dejte mi vědět do komentářů :)

Nový začátek

Vždycky jsem si myslela, že s Novým rokem začne i můj nový život. Konečně se uzavře další kapitola a já budu moct začít znovu. Přijde moje lepší a sebevědomější já. Bylo to něco jako kdybych si dala několik předsevzetí najednou, která jsem porušila hned první den, aniž bych si to uvědomovala. 


Všichni to určitě známe. Pořád chceme být perfektní, pořád bysme na sobě něco měnili a vždycky se najde něco, co na sobě nemáme rádi. Nebo na našem životě. Moc se porovnáváme a přemýšlíme a pak jsme nešťastní. Víme, že bysme to dělat neměli, ale stejně to děláme. Někdy je to prostě těžký.

Rozhodla jsem se, že rok 2018 budu brát jako nový začátek. Smažu všechny chyby, které jsem udělala a rozhodnutí, která jsem udělala a nebudu vzpomínat na věci, které jsem měla udělat. Budu žít v přítomnosti a tenhle další rok budu brát jako další šanci. Když selžu, nevadí, budu pokračovat dál. Budu si žít svůj život, za ničím se nehnat, dělat to co mě baví a budu ráda za to, co už mám. Nebudu si říkat "Budu šťastná až zhubnu" nebo "Budu šťastná až dosáhnu tohohle a támhletoho". Budu prostě šťastná teď a i když to kolikrát nebude možné, prostě to přejdu, budu šťastná jindy. A když ne, tak je to jedno. Čím víc se budu hnát za štěstím a mít ho pořád nebudu, tím víc budu nešťastná. Proto mi bude úplně stačit, když budu hlavně spokojená a obklopená lidmi, které mám ráda. Budu na sobě pracovat tak jako doteď, možná ještě usilovněji a budu dělat to co má pro mě smysl. Nebudu se snažit být nikým jiným nebo se měnit. Stačí si uvědomit co dělám špatně a vždy se přistihnout když něco z tohohle poruším a říct si dost. Dávat si na to pozor.

Tímhle chci jen říct, že nejde ze dne na den změnit svůj život. Chce to vydat se na nějakou cestu, většinou dlouhou a nekončící. Ale chce to užívat si už jen ten pocit, že jste se rozhodli se na ní vydat a jdete si za svým. Radovat se z maličkostí a být rádi za každý krok na té cestě. Když upadnete, poučit se z toho, vstát a jít dál. Prostě počítat s tím, že ta cesta nebude bez překážky a pak vás nic nepřekvapí. Chce to mít se rád teď hned, ne až se stane něco, co si myslíte, že vás změní. Vykašlat se na to, co si kdo myslí a žít si svůj život. Nechceme se přece pak ohlédnout a zjistit, že většinu času jsme se neměli rádi,čekali až se něco stane nebo plýtvali čas srovnáváním a kritizováním sebe sama.

Zkrátka nevím jak vy, ale já se tenhle celý rok budu snažit nastavit mojí mysl na další level. Dělat si svůj život hezčí, udělat ho hezčí i lidem kolem sebe, snažit se pomáhat kde to jde, třeba i jen pro ten dobrý pocit. Zkrátka budu sama sebou.

Kalendář na rok 2018

Tak jsem to taky zkusila. Vytvořila jsem pro vás kalendář na rok 2018. Můžete si ho dát na nástěnku, do desek, na stůl nebo třeba do koše, v případě že se vám nebude líbit :D. Berte na vědomí, že jsem na to měla omezený čas (photoshop jsem nikde ke stažení nenašla, takže jsem měla sedmidenní verzi zdarma) a také omezené zdroje (těžko se mi na netu hledaly různé cliparty a všechno možné ke stažení zdarma). Taky mám omezené schopnosti a ve photoshopu jsem dělala poprvé, takže to podle toho vypadá. Kalendář je samozřejmě zdarma. Doufám, že se vám bude líbit, a stáhnete si ho :)



Tady je malá ukázka kalendáře :)



A stáhnout si ho můžete zde.



Dejte mi vědět do komentářů, jak se vám (ne)líbí.

Ještě bych vás chtěla moc poprosit, abyste nikde nevydávali kalendář za svůj, klidně sdílejte, kdekoliv se o tom zmiňte, ale s tím, že je to ode mě. Možná vám to připadá jako hloupost, ale vím, čeho všeho jsou lidé schopní. Nebo si říkáte, je to jen hloupý kalendář, ale mně na tom záleží :) Díky.

5 tipů co dělat v zimě

S blížící se zimou mě napadlo sepsat 5 tipů, co se dá dělat v zimě. Vím, že určitě každý z vás ví, co chce dělat nebo co se dá v zimě dělat. Jenže každý máme něco svého, takže tady jsou moje tipy.

1. Dát si horký nápoj, zachumlat se do deky a číst si.
Není nad to si dopřát chvilku odpočinku. Celé léto jsme se těšili až bude za okny padat sníh a my se zahřejeme čajem, přikrejeme dekou a začteme se do nějakého příběhu (pokud vy ne, tak já rozhodně ano). Pro mě je to ten nejkrásnější pocit. Moci se začíst do příběhu, přestat vnímat okolní svět a vnořit se do jiného, pestrobarevného a zajímavějšího světa. Odprostit se od reality a nachvíli být tím hrdinou z knihy, který prožívá dobrodružství. Pokud to máte jako já, asi víte, co myslím. 



2. Dát si maraton filmů nebo oblíbeného seriálu.
Zase budeme relaxovat. Já osobně mám raději seriály, na které koukám pořád dokola, když jsem nemocná nebo je právě venku zima. Pokud máte volno a nemáte moc povinností do školy nebo práce, je to určitě fajn způsob jak se zabavit a zároveň si užívat klidu. Je to pro mě další odproštění od reality (což dělám asi moc často?). Člověk si občas rád popláče nad nějakou dojemnou romantikou nebo se rád upřímně zasměje nad parádní komedií. Někdo se třeba i rád bojí a taky napíná, ale pro mě horory moc nejsou, já radši tu komedii, někdy i romantiku, ale ze všeho nejvíc fantasy.



3. Teple se obléknout a jít na procházku.
Když je příznivé počasí, příroda vypadá skvěle i v zimě. Pokud někdo nerad lenoší nebo je aktivnější, procházka je dobrý nápad. Nemusí to být jen procházka. Já třeba miluji zimní sporty jako je lyžování a bruslení, takže stačí popadnout vybavení a vyrazit! Pohyb je přirozená a skvělá věc a taky po tom sezení u filmu nás už bolí zadek, žejo?

4. Začít nějaký projekt.
Tím myslím cokoliv. Ať už udělat prezentaci do školy, předělat (vylepšit) blog, začít na sobě pracovat, změnit životní styl, napsat knihu, naučit se vařit, učit se cizí jazyk a spoustu dalších věcí. Podle mě je ten pravý čas. Nebude vás totiž mrzet, že se svým projektem trávíte čas doma, protože venku stejně mrzne. Začít vlastně můžete s čímkoliv a kdykoliv, ale je lepší začít hned a nečekat do Silvestra, kdy si dáte na Nový rok nějaké předsevzetí, které stejně nesplníte, začněte teď, je správná chvíle! :)


Motivační nástěnka

5. Udělat si čas na sebe.
Tenhle bod vlastně souvisí se všemi předchozími body. Udělat si na sebe čas pro mě znamená nachvíli vypnout, nemyslet na povinnosti ani na nikoho jiného. Udělat si třeba masku na obličej, vykoupat se, upravit se, vzít si na sebe něco pěkného, udělat si radost nějakým dárkem (prostě si cokoliv zajít koupit), dělat vaší oblíbenou činnost (zasportovat si, číst, jít se projít, kreslit, zpívat si), jen tak si lehnout a odpočívat nebo si v hlavě uspořádat myšlenky a život.



Co děláte v zimě nejraději vy? :)

DIY - Andělíčci

Ahoj, v dnešním článku bych vám ráda představila svůj výtvor a to konkrétně s Vánoční dekorací - andělíčky. S nápadem přišla mamka, která něco podobného viděla v časopise a já si nápad trochu upravila, výsledek je vlastně úplně jiný, takže můžu říct, že se jedná o můj výtvor.



Budete potřebovat:
  • korkové špunty
  • bílou barvu
  • štětec
  • bílé kuličky
  • zlatý drátek
  • vatu
  • čtvrtku
  • nůžky
  • tužku
  • lepidlo
  • tavná pistole

Jako první si nabarvíme korkové špunty nabílo a necháme zaschnout. Na obrázku je sice olejová barva, ale ta schne moc dlouho, takže jsem nakonec koupila a použila temperu. Mezitím nakreslíme na čtvrtku vzor křídel a vystřihneme. Až budeme mít připraveno a vystřiženo několik kousků, můžeme začít polepovat vatou. 



Až to budete mít, z drátku vytvoříte svatozář a připevníte na hlavičky. Já sehnala polystyrenové kuličky, které měly sloužit jako sněhové koule (malé ozdoby), takže šel drátek jednoduše zapíchnout (ještě jsem ale musela odstranit průhledný provázek k zavěšení). Po zaschnutí korku už jen nalepíte tavnou pistolí navršek hlavičku se svatozáří a křidélka. A máte hotovo :)


Dejte mi vědět jak se vám DIY líbilo, případně jestli to zkusíte také nebo už jste vyráběli něco jiného :)

Vánoční playlist

Ahoj, dnešní článek nebude ani tak úplně článkem. Bude to spíš můj Vánoční playlist. Některé písničky jsou starší, jiné novější, ale stejně je všechny ráda poslouchám a navodí tu správnou Vánoční atmosféru :) Přeji příjemný poslech.





Dejte mi do komentářů vědět, jak se vám líbí můj playlist a dopsat k tomu co posloucháte vy, abyste se naladili na Vánoční atmosféru :)

Tipy na Vánoční dárky

S blížící se zimou tu budou co nevidět i Vánoce. Přiznejme si, že každému občas dojde inspirace a nápady, proto mě napadlo sepsat pár tipů na dárky k Vánocům. Chci vám ukázat, že nemusíte obdarovávat něčím speciálním, ale že i s obyčejnými věcmi dokážete potěšit, pokud je darujete s láskou.

Asi nejlepší dárky jsou ty od srdce a takové, které udělají radost. To znamená, že se trefíte do vkusu daného člověka a obdarujete ho něčím, co si přál nebo co má rád. Často se snažím pro rodinu něco vymyslet, ale kromě mamky (které vždy vím co dát) mě nic nenapadá. Ostatní nejsou totiž tak otevření jako ona a neřeknou přímo, co by se jim líbilo nebo co by uvítali. Třeba to někdo máte stejně, takže tu máte nějakou inspiraci.



1. Kniha
Pokud je někdo z vašich blízkých nebo z kamarádů vášnivý čtenář, určitě ho potěší nějaká kniha.
Někdy se o nějaké musel zmínit a pokud ne, a vy ho nemáte tolik přečteného, určitě kupte poukázku na knihu, aby si dotyčný vybral sám, to je podle mě nejlepší varianta. A pokud nikdo z vašich kruhů čtenář není? Nevadí, stejně si myslím, že je dobrý nápad mu nějakou knihu darovat (nebo alespoň tu poukázku), třeba čtení zrovna díky vám přijde na chuť :) Pokud ale víte, že dotyčný opravdu knihy a čtení nemá rád, v tomto případě by to byl opravdu nevhodný dárek.




2. Svíčka
Svíčka je skvělý dárek ať už pro mamku, babičku nebo tetu. Navodí tu správnou (hygge) atmosféru a provoní celý pokoj. Myslím si, že takovou svíčkou nemůžete urazit. Jediné, na co bych si dávala pozor je, abyste nekoupili svíčku, která moc hezky nevoní. Kolikrát se mi stalo, že se mi svíčka moc líbila a byla cenově dostupná snad pro každého, ale vůně byla příšerná, byl to spíš smrad.
 Skvělé svíčky (i sady) mají v H&M Home, vypadají moc pěkně jako dekorace, bohužel je ještě nemám vyzkoušené. Jinak nejlepší možná varianta mi přijde přírodní svíčka z Manufaktury, která je z ekologicky šetrného sojového vosku.

Skvělé svíčky mají i v Albi. Albi mi poskytlo produkt na základě spolupráce, a protože jsem měla v plánu tento článek, vybrala jsem si právě svíčku. Svíčka je opravdu krásná a nádherně voní, taky vydrží dlouho. Zezačátku se rozhoří až moc, proto je třeba knot trochu zkrátit a pak už je to v pořádku. Svíčka je zároveň skvělým doplňkem do bytu. Určitě koukněte na instagram Albi, kde mají další tipy na dárky.

#albicz #radostodalbi

3. Svetr, šála, ponožky, ohřívací láhev
Asi nejpraktičtější dárky jsou věci na sebe, které vás zahřejí. Jako malá jsem nesnášela "měkké" dárky, ale teď je mám nejradši. V zimě se nám všem tyhle věci hodí a pokud se trefíme do vkusu, máme vyhráno. Mě by teda rozhodně tyhle věci přišly vhod. Pokud tedy máte v rodině nebo mezi blízkými někoho, kdo je věčně zmrzlý (jako já), tímhle ho určitě potěšíte.



4. Diář
Určitě jste si všimli toho boomu diářů. Nevím, co s tím všichni najednou mají, u mě byly diáře vždy oblíbené a bez něj bych se neobešla. Pokud si někdo z vašeho okolí také rád plánuje, diář je určitě skvělý dárek. Já volím diáře Momenteeczech, o kterém jsem mimochodem už sepsala článek. Také se mi moc líbí motivační diář od LucyPug, který (jak doufám) najdu na Vánoce pod stromečkem. Diář se snad bude hodit každému a nejlepší možná varianta je nedatovaný diář - když si někdo z vašich blízkých už diář pořídí a vy o tom nebudete vědět, nic se nestane, protože ten váš nedatovaný může použít i v tom dalším roce :)

5. Tématické dárky
Máte doma fanouška seriálu The Walking Dead jako jsem já? Nebo Game of Thrones, Star Wars nebo jiného seriálu/filmu nebo dokonce hry? Určitě ho potěší ať už plakát, tričko, POP figurka, hrneček nebo cokoliv jiného s příslušnou tématikou. Stačí jen vědět, co z toho má dotyčná osoba ráda :)

Díky za přečtení článku případně za komentáře, kam mi můžete napsat, jaké tipy na dárky se osvědčily vám a komu jste s nimi udělali radost :)

The Liebster Award 2017

Byla jsem nominována na The Liebster Award 2017, takže tímto bych chtěla poděkovat Lence z blogu http://lenn.cz . Je to vlastně způsob, díky kterému můžete nalézt nové blogy a dozvědět se něco o jejich autorech, protože ti odpovídají na otázky, které jim položil nominující. Tak pojďme na to :)
Jaký byl důvod založení vašeho blogu?
Blog jsem si založila z toho důvodu, že psanou formou se mi názory vyjadřují lépe a já je nějakým způsobem vyjadřovat chtěla. Často jsem měla pocit, že nikoho můj názor nezajímá, ale já chci dát najevo co si o daném tématu myslím. Ráda bych o něčem debatovala nebo diskutovala, ale mluvenou formou to nedokážu. Než něco napíšu, můžu si to pořádně promyslet, můžu to před publikováním nebo odesláním ještě změnit, kdežto v mluvené formě od vás většinou ostatní vyžadují okamžitou odpověď (bylo by dost divné mlčet pět minut a až pak promluvit) a to co řeknete už nevrátíte.
Blog jsem si založila také proto, že mě psaní baví. Už odmala chci napsat knížku, ale potřebuji se ve psaní zlepšovat a tady na blogu mi čtenáři dají zpětnou vazbu, což je super. Více zde.

Co vás nejčastěji zaujme na jiných blozích?
První co mě zaujme je buď design a nebo odlišnost od ostatních blogů. Často mě taky zaujmou krásné fotografie nebo styl psaní. Nejdůležitější je obsah blogu, protože když mě zaujme, budu blog sledovat třeba i přes to, že se mi jeho vzhled moc nelíbí. Ten vzhled se musí líbit hlavně tomu, kdo blog vlastní.

Co vám dokáže spolehlivě zlepšit náladu?
Rodina, přítel nebo moje kočka :) I když mi kolikrát náladu dokážou i zhoršit, takže to tak spolehlivé není (navíc by to byla spíš odpověď na otázku "kdo mi dokáže zlepšit náladu"). Rozhodně vždy mi náladu zvedne knížka a to, když se můžu ponořit do příběhu a přestat vnímat realitu kolem sebe, nemyslet na to, co budu muset ještě všechno udělat a čemu budu muset čelit, knihy jsou prostě moje záchrana a odpoutání od reality..byla a pořád jsem velký snílek, který se toulá spíš v oblacích, než aby stál nohama na zemi. Další, co mi zvedne náladu je dobrá káva. Miluji Iced latté z Costa Coffee a i když není zrovna levné, za zvednutí nálady to stojí (oblíbila jsem si ho tak moc, že jsem schopná ho pít i v zimě, i kdybych měla umrznout :D). No a náladu mi taky (bohužel) zvedne jídlo, což je můj největší problém. 


Jak bojujete se spisovatelským blokem?
Spisovatelský blok zatím neřeším. Spíš je to tak, že při škole a brigádě poslední dobou nemám na blog čas a občas ani náladu. Řeknu si, že už bych měla napsat/vydat nějaký článek, jenže takhle se z toho co mě opravdu baví, stává povinnost. Proto když třeba nevím o čem psát nebo se mi nechce a nemám čas, tak to neřeším. Dělám něco jiného a v průběhu toho mě třeba něco napadne. A když ne, nic se neděje. Vím, že bych měla být aktivní, pokud nechci aby můj blog začal upadat, ale jestli se někomu opravdu líbí a články ho zajímají, tak si na ně nějakou dobu počká. Snažím se psát méně, ale lépe, než abych několikrát týdně psala o všem možném a brzy vyčerpala témata (nebo něž abych psala o hloupostech a něčem splácaném na poslední chvíli, jen abych něco napsala).

Jaké jsou vaše slabé a silné stránky?
Mou nejslabší stránkou vždycky bylo, že jsem nebyla moc průbojná. Nebyla jsem nikdy slyšet, lidi mě často přehlíželi a nevšímali si mě a byla jsem často opomíjená. Ne vždycky to bylo na škodu, ale určitě chápete, jak se díky tomuhle všemu může clověk cítit méněcenně a nechtěně. Po čase jsem si na to zvykla a myslím, že teď už bych se dokázala ozvat, kdyby se mi něco nelíbilo. Další slabou stránkou je třeba to, že se bojím toho, co si o mě kdo bude myslet. Celkově se vlastně bojím až moc věcí, napsala jsem o strachu i článek, kdyby měl někdo zájem si ho přečíst :)
Mezi mé silné stránky patří umět si věci dobře naplánovat a zorganizovat. Taky když něco chci, tak si za tím jdu i přes překážky a občas obdivuji sama sebe, že každý pád mě motivuje si za tou danou věcí jít.

Co se vám vybaví, když se řekne „kouzlo Vánoc“?
Vybaví se mi právě ta Vánoční atmosféra. Sníh padající za okny, všude světélka, hvězdy na nebi, vůně skořice, jablka a čerstvě upečených perníčků, hořící svíčky, smích, koledy, radost z dárků..Není to pro mě přímo radost z toho, že je celá rodina spolu, protože naše rodina je tak nějak pořád spolu, takže to pro mě není výjimečné, ale to neznamená, že si toho nevážím. Vážím si toho a hodně a nejlepší Vánoce jsou právě ty, kdy jsou všichni šťastní. A v tom je to největší kouzlo..být šťastný.


Jak si představujete ideální den?
Momentálně si ideální den představuji tak, že nikam ten daný den nemusím. Do žádné školy, do žádné práce, prostě nikam. Mám ráda svůj volný čas a ráda si dělám co chci. Možná pro mě ani neexistuje ideální den, protože za jeden den bych nestihla udělat všechno to, co by pro mě bylo ideální. Takže ideální den by měl mít tak 30-35 hodin :D To by bylo ideální v případě, že bych si právě mohla dělat co chci a čas strávený ve škole a v práci by se neprodloužil a zůstal by stejný.

Čeho si nejvíce ceníte na svých čtenářích?
Cením si, že si najdou čas na čtení mého blogu, případně zanechají komentář ať už nějaký pochvalný nebo s konstruktivní kritikou (nebo nápadem na zlepšení). Cením si lidí, kteří čtou ať už knihy nebo blogy :) Mám neuvěřitelnou radost když se číslo sledujících zvedne byť jen o jednoho člověka a mám hned chuť mu poslat dopis s poděkováním :D Jakoby pro mě čtenáři byli nějakou oporou a důvodem pro to, abych psala dál.

Ví vaše okolí, že máte blog a jak na něj reaguje?
Dalo by se říct, že o tom okolí ví, ale nijak na to nereaguje, což mě dost mrzí. Jsem člověk co nemá rád ignoraci nebo když mu někdo neodpoví a nedá zpětnou vazbu. Je to pro mě jakoby mě ten dotyčný neposlouchal a nezajímalo ho co mu říkám, v tomhle případě jakoby si nikdo nevšímal, že se snažím plnit si svůj sen.

Jaký sen si chcete splnit v roce 2018?
Asi abych se sebou byla konečně spokojená. Necítím se ve svém těle a celkově sama se sebou dobře. Problém je, že vůbec nevím, jak se mít ráda, protože to mě nikdo nenaučil. Nejde si říct "tak a teď se budu mít ráda"..teda jde to říct, ale proměnit to v čin je težké. Kolikrát si říkám, jak bych se vlastně mohla mít ráda, když vidím spoustu nedostatků a špatných věcí. Proto mým největším snem je začít na sobě pracovat, zhubnout, mít nějakou výdrž (jak fyzickou tak i psychickou), posílit imunitu, přestat si na všechno stěžovat a nadávat a začít vidět svět víc pozitivně a hlavně se cítit dobře a být sama sebou.


Děkuji moc všem, kteří jste dočetli až sem, obdivuji vás :D Mě samotnou občas dlouhé články odrazují, ale tyhle skvělé otázky mě donutily se rozepsat. Případně mi zanechte komentář co si o tomto tagu myslíte a jak na něj nahlížíte a já vám přeji krásný den <3 

Nominuji: 
Teri the Butter
Booklover El
Knihokopka
Tvůrce Pozorovatel Společník

Moje otázky pro vás:
Jaké máte záměry s vaším blogem? 
Dáváte si nějaké předsevzetí?
Kdo nebo co je vaší největší inspirací?
Jaká témata vás nejčastěji přitáhnou na jiné blogy?
O čem se vám píše nejsnadněji a tak nějak "samo" ?
Co vás dokáže pořádně nakopnout/ dodá vám energii?
Je něco, za co jste na sebe pyšní? Pokud ano, tak co?
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Co vás naplňuje štěstím?
Jakou knihu byste doporučili, aby si každý přečetl?

Myšlenky

V dnešním článku bych se spíš chtěla vypsat. Vypsat se z toho, nad čím poslední dobou dost přemýšlím. Doufám, že nejsem jediná, která to tak má a pokud ano, nevadí. Už na tom stejně pracuju.





Jakýkoliv nákup ať už oblečení, kosmetiky, knih nebo papírenských potřeb mi vždycky udělal radost. Bohužel to bylo jen chvilkové. Všichni chceme být šťastní a každý na to máme svůj vlastní recept. Jenže jsme někdy i trochu líní. Proto upřednostníme ten nákup věcí, o kterých si myslíme, že nás udělají šťastnými, ale neudělají. A pokud ano tak jen na chvilku. 

Už kolikrát jsem si řekla, jak bude super až si koupím to nové tričko a džíny a jak mi to bude slušet. Byla to pravda, ale nadšení opadlo brzy, protože nejsem spokojená se svojí postavou, zas tak uplně mi ty těsné džíny podle mě neslušely. Kam tím mířím? Bylo jednodušší si jít koupit nové věci a mít z nich radost, než se zvednout a začít cvičit, abych měla radost ze sebe a byla se sebou spokojená. Ne jen, že to bylo jednodušší, ale ono to bylo i rychlejší. Občas se nad tím zamyslím a říkám si, že s tím musím něco dělat. 
(Trochu to souvisí s leností, ale to bych se dostala jinam.) 

Třeba i ty nové knížky nám udělají radost, něco se z nich přiučíme nebo si u nich krásně odpočineme. Jenže po přečtení je dáme na poličku a konec. Radost a vše ostatní je pryč. Teď zase potřebujeme něco jiného. Proto si koupíme kosmetiku naší oblíbené značky. Pak ji vypotřebujeme a je to pryč. Nejen že už nemáme radost, ale nemáme už ani peníze.

Lepší by bylo začít makat na hezký postavě, začít se učit konečně francouzsky, pomoci mamce s obědem a umýt nádobí, jít se jen tak projít a zaposlouchat se do zvuků přírody, udělat někomu radost úsměvem - to zase udělá radost nám. Někdy to bude trvat déle, ale výsledek bude stát za to. Potom budeme mít radost z toho, že vypadáme tak dobře (vždyť jsme na tom dřeli!), z toho, že se konečně na dovolené ve Francii domluvíme (budeme na sebe pyšní). Bude prostě dobře, pokud přestaneme tolik lpět na těch materiálních věcech. To nás udělá šťastnějšími (teda mě určitě).

Dejte mi vědět do komentářů, jestli to tak někdo máte. Jestli ne, stejně mi dejte vědět :)

Jak být zorganizovaný

Taky máte někdy pocit, že je toho moc, že nestíháte a všeho máte až nad hlavu nebo často zapomínáte na důležité věci a už ani nevíte, kam jste si všechny potřebné věci zapsali? Tak to jste tu správně. V tomto článku sepíšu pár rad, jak být zorganizovaný. 


Nejlepší je mít všechno v jednom. Nějaký velký diář, kam můžete psát všechno, co potřebujete. Projekty do školy, směny na brigády, schůzky a srazy s přáteli, různé akce, rodinné oslavy, kdy má kdo narozeniny, kdy se co děje a tak dále. Jeden takový od Momenteeczech mám a jak moc se mi líbí najdete zde. Pokud ale chcete levnější variantu, nemám vám to za zlé. 

1) První rada (tip), kterou vám můžu dát - pořiďte si blok/diář a pište si vše do něj. Jakékoliv úkoly, schůzky, akce, cokoliv. Hlavně ať to máte na jednom místě a víte o tom. Není nic horšího, než mít po pokoji desítky lístečků s tím, co všechno musíte udělat a nevědět, kde jsou (s tím, že si nepamatujete vše, co na nich bylo napsáno).



2) Pište si To Do listy, ale nemějte na sebe tak přehnané nároky. Není zrovna moc příjemné, když na svém listu máte na konci dne splněnou sotva polovinu úkolů. Pište si jen to nejdůležitější a taky třeba den (čas) do kdy daný bod musíte (nebo spíš chcete) splnit.

3) Přidělte svým úkolům důležitost. Nejlepší a nejefektivnější je si je seřadit od nejdůležitějšího po nejméně důležitý. Takhle dáte svým úkolům nějaké pořadí, ve kterém je máte splnit a nebudete si muset vybírat, co nejlehčího by se dalo udělat, ať máte alespoň něco splněno. 



4) Pokud to jde, udělejte to teď ať je to cokoliv. Jakmile to odložíte na později, pravděpodobně se k tomu v nejbližší době nevrátíte a necháte to na poslední chvíli. A to se odrazí na výsledku. Také to souvisí s tím, že potom ani nemusíte stíhat ostatní úkoly.

5) Jako poslední tip bych ráda uvedla, že pro přehlednost všech úkolů je dobré, když si je budete sepisovat podle kategorií. Třeba práce / škola / blog / kroužek / doma/ a tak dále. Takhle se vám to nebude motat všechno na jednom papíře.

Shrnutí: Pořiďte si diář. Pište si To do listy, kde si úkoly rozdělíte podle kategorií a sepíšete podle důležitosti. A neodkládejte to :)
Máte vy nějaké svoje tipy na organizaci? Podělte se o ně se mnou do komentářů :)


Cesta za lepším já

Už před delší dobou jsem se namotivovala a rozhodla, že přestanu dělat věci, které mě brzdí nebo zdržují a v ničem nerozvíjí. Změna je život. Je to dobrej pocit, konečně na sobě začít víc pracovat. Vystoupit z komfortní zóny. Zkusit nový věci, klidně i to, co se nám příčí. Chci dělat věci, které mě posunou dál a skoncovat s tím, co nikam nevede.


Každý den se snažím být lepším člověkem. Protože sama chci. Protože mě to dělá šťastnou. Usmyslela jsem si, že chci v životě něčeho dosáhnout, že chci něco vytvořit a něco tu zanechat. Naplnila jsem svůj život tolika cíli, které bych si ráda splnila a pevně věřím, že se mi to podaří. 

Ta cesta bude dlouhá a vlastně nikdy ani neskončí. Ono je pořád co zlepšovat. Budu pracovat na svých dovednostech, rozvíjet svoje schopnosti, měnit způsob myšlení i styl života. Rozhodla jsem se udělat krok vpřed. Chci to změnit tak, aby mi to vyhovovalo a mohla se ohlédnout s tím, že jsem dělala všechno, co jsem mohla, abych žila (podle mě) plnohodnotný život.

Nebudu tu vypisovat, co všechno začnu dělat a co všechno dělat přestanu. Každého z nás posouvá dál něco jiného. Proč tohle všechno píšu? Já třeba preferuji články, kde autor sdělí své myšlenky a nechá čtenáře nahlédnout a nechá ho zamyslet se nad vším. Někdo z vás to má třeba stejně. Z části proto je tenhle článek takový obecný.

Zkrátka chci, aby můj život měl smysl, a abych v něm byla šťastná. Budu tvořit, budu se radovat z maličkostí, využiju každé příležitosti, budu si vážit svých blízkých a všeho co mám, budu šťastná teď, ne až se mi něco splní, budu tady a teď. 

První týden na VŠ

Určitě hodně z vás řeší (nebo řešilo) zda jít na vysokou školu. I já se rozmýšlela, i když ono nebylo moc o čem přemýšlet. Prostě mě to tak napadlo, tak jsem si řekla, že to zkusím. Nechci psát přímo o tom, jak jsem si to představovala, že to bude super a realita byla úplně jiná. To vlastně ani není pravda. Ta realita se od představy tolik neliší. Sice mám za sebou první týden, ale chci se podělit o mé poznatky.



Představovala jsem si, že to bude volnější, zábavnější a lepší než střední, takové kafíčkování a obědování mezi přednáškami. A zatím to tak i je. Věděla jsem, že když je to vysoká, bude to vyšší úrověň a bude vyžadováno něco trochu jiného než na střední. Na tohle jsem se připravila. Všechno si musíte zjistit a obstarat sami, což je někdy docela výzva, ale všechno zvládám v pohodě (zatím).




Přednášky mi vyšly docela dobře - jen na tři dny v týdnu a to mi vyhovuje (kvůli brigádě). Sice mám někdy do večera a to je težké se soustředit, je to změna oproti střední kde jsem byla zvyklá končit kolem druhé hodiny. Navíc prostory naší školy jsou celkem moderní, máme tam jídelnu, kde dobře vaří, úžasnou knihovnu a literární kavárnu. Je to celkem příjemné prostředí, kam ráda chodím. 

Zatím se mi to zdá super, ale to asi proto, že jsem na začátku a zatím se není co učit, i když už musíme psát seminární práci ze socioekonomické geografie (což je mimochodem "velmi zábavný" předmět :D). Časem mě asi to nadšení přejde, až přijdou testy a pak zkouškové období.

Taky záleží na oboru, který si vyberete. Já si vybrala ekonomiku a management a přesto jsme se pořádně k ekonomice ještě nedostali. Přesto, že mě zajímá jen ta ekonomika, musím se učit práva a politologii. Nejvíc se stejně těším na účetnictví.

Každopádně je to škola a jestli chci získat titul, něco pro to musím udělat a spoustu věcí se naučit. Ty informace se mi budou hodit do života a vzhledem ktomu, že bych jednou chtěla podnikat a konečně mám pocit, že tenhle obor je správná volba.



Chcete na VŠ případně chodíte nebo jste chodili? Dejte mi vědět do komentářů a podělte se se mnou o vaše poznatky :)

5 tipů, jak si užít školu

Tyhle tipy jsou sepsané podle mě, takže to berte s nadhledem. Někdo si školu neužije ani s desítkami tipů, a někdo zase žádné tipy nepotřebuje. Škola nás však dokáže pěkně vyčerpat. Tady je tedy pár tipů, jak si to užít nebo to alespoň přežít.



1. Najděte si ve třídě kamarády.

Je to asi jasné, ale s kamarády je všechno lepší (a ono to kamarádství ve škole vždycky tak nějak vyplynulo). Nemůžu zapomenout na ty výbuchy smíchu na základce ani na ty blbosti co jsme dělali na střední. Máte se do školy na co těšit.

2. Učte se.
To většina lidí nedělá nebo jen minimálně a nerada. Stačí si látku přečíst před písemkou alespoň třikrát a určitě si něco zapamatujete a z výsledku budete mít radost. Mě ta škola bavila víc až když jsem se zlepšila v prospěchu. Chápu, že každý jsme jiný a někdo potřebuje na učení času více a někdo méně, ale upřímně, nikdo nechce vypadat jako blbec ne? (Mě třeba moje svědomí nedovolilo něco nevědět.)



3. Udělejte si DIY.
Zápisky jsem si raději psala do pěkného sešitu, který jsem si sama přetvořila, než do nějakého obyčejného. Tak nějak mě to povzbudilo a víc mě to bavilo.



4. Neberte to zas tak vážně.
Je to jen škola. I když všichni říkají, že je škola na prvním místě, tak není. Já mám na prvním místě třeba zdraví, to je pro mě důležitější. Jasně, že pokud chcete dobrou práci, je potřeba alespoň maturita, ale není to nic co by se nedalo zvládnout bez zbytečného hrocení. Prostě to nepřehánět a nešílet z toho. (Zvláštní, že uvádím tenhle bod zrovna já.)

5. Udržujte dobré vztahy s učiteli.
Tím nemyslím, že jim máte podlézat a tak dále. Jen se hodí, když s učiteli vycházíte (obzvlášť u maturity). To se mi osvědčilo. Navíc vám nikdo nebude dělat zbytečně problémy.
A někdy je s nimi fajn pokec (třeba i o hodinách) :D.

Díky za přečtení článku a do komentářů mi můžete napsat vaše tipy :)

Hygge

Jednoho dne jsem se s kamarádkou jen tak rozhlížela po knihkupectví a můj zrak spočinul právě na knize, která nesla nápis HYGGE. Kniha mě v tu chvíli okouzlila nejen svým krásným obalem, ale i zajímavým a neznámým názvem. “Co to HYGGE asi je?”, říkala jsem si. Podnadpis na přebalu knihy mi odpověděl, že je to "prostě šťastný způsob života". Koho by to nezlákalo ke koupi této knihy. Vzala jsem ji do ruky a začala pomalu listovat. Bylo jasné, že bez ní z knihkupectví neodejdu. Kdybych v té době věděla, co znamená HYGGE nejspíš bych si v hlavě říkala, jak moc hyggelig chvíli jsem prožila.


Knihu napsal Meik Wiking - Prezident Institutu pro výzkum štěstí v Kodani. O Dánsku se často říká, že je nejšťastnější zemí světa a to právě díky HYGGE. Co všechno v sobě kniha skrývá? Není to obyčejná kniha. Obsahuje spoustu nádherných fotografií, obrázků, grafů a průzkumů, ale najdete v ní i pár receptů a slovník hygge. Kniha neobsahuje žádný návod na štěstí (jak jsem tak trochu naivně doufala). Najdete v ní význam slova hygge, jeho podoby a co všechno je vlastně hygge. "Hygge lze chutnat, slyšet, čichat, vidět, hygge se můžete dotýkat. Ale nejdůležitější je hygge cítit." Já si hygge dokážu představit jako pocit štěstí, okamžik spokojenosti a duševní pohody.


Co všechno je tedy hygge? Určitě krby a svíčky, kvalitní čokoláda, teplý svetr, vlněné ponožky, deky a polštáře, hudba, dřevo a příroda, šálek horkého čaje (kakaa), oblíbená kniha (nebo film/seriál) a spoustu dalších věcí. Taky příjemné posezení s přáteli, večeře s rodinou, kterou jste společně uvařili, grilování, hraní deskových her, táboráky - zkrátka tyhle věci, které podnikáte se svými nejbližšími. Hygge ale můžete zažít i sami, například si v pokoji najdete útulné místo, vezmete svoji oblíbenou knihu, připravíte si horký nápoj a vklidu si to vychutnáte. Nebo si zapálíte oheň v krbu, lehnete si na gauč, užíváte si přítomnost a posloucháte příjemné praskání dřeva.


Kniha je docela čtivá, přestože to není klasická kniha, která by vyprávěla nějaký příběh. Je rozdělena na kapitoly. Byla pro mě velice zajímavá v tom, že jsem si rozšířila obzory, dozvěděla se něco nového a tak trochu poznala dánskou kulturu. Knihu vám můžu vřele doporučit, krásně si při čtění odpočinete. Mně osobně stačilo o hygge jen číst a hned mě to naladilo do pohody a klidu. I když musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného. Už se mi osvědčilo, že vždycky čekám něco jiného, než to pak ve skutečnosti je, ale ve výsledku to stojí za to.


Děkuji za přečtení článku. Do komentářů mi můžete dát vědět, jestli jste knihu četli a co pro vás znamená hygge :)

Strach

Vždycky jsem se všeho bála. Někdy až moc. Neudělala jsem tolik věcí jen proto, že jsem měla strach. A lituju toho. Strach mi bere sebevědomí a kuráž. Rozhodla jsem se říct si dost. Nechci přijít o spoustu dalších (třeba i skvělých) věcí kvůli něčemu jako je strach.


Několikrát jsem ho překonala. Třeba jednou na dovolené v Chorvatsku. Bála jsem se skočit z mola do moře. Odhodlávala jsem se několik minut. Ale když jsem se celá roztřesená rozběhla a skočila, byla jsem neuvěřitelně šťastná. Překonala jsem strach, překonala jsem sama sebe! A ten pocit stál za to. Pak se mi s tím skákáním nechtělo přestat.

Dlouho jsem se bála založit si blog. Co když to nikoho nebude zajímat? Co když se nikomu můj blog nebude líbit? Co když nikoho nezaujmu a ani mě nebude chtít sledovat? No tak se svět nezboří. Píšu pro radost. Píšu i pro sebe. Píšu o tom, o čem chci dát světu vědět. Není důvod se toho bát. Není důvod něco nezkusit jen kvůli strachu. Možná ten strach tu prostě je abysme ho překonávali. Musíme zatnout zuby a udělat to. Vždycky si říct, co nejhoršího se může stát a proč se toho tolik bojím?

Věčně jsem se bála na tělocviku něco hrát. Nechtěla jsem jim to kazit nebo se ztrapnit, měla bych z toho špatný pocit, ale je to přece jen pocit ne? A ten zmizí a nahradí ho jiný. Taky jsem se bála lidí a seznamování. Vlastně z toho mám pořád strach. Co si kdo bude myslet. Moc mi záleží na názoru druhých, už jsem taková. Ale měla bych to změnit. Měla bych se přestat bát.

Strach nás zkrátka brzdí a zabraňuje nám ve spoustě věcí. Přitom se někdy bojíme zbytečně. 

Budu ráda když se se mnou podělíte o svůj názor a dáte mi vědět do komentářů, jak to se strachem máte vy.